Chránit si data na našich úložištích, účtech a podobných místech je dosažitelné například pomocí hesel a přístupových údajů. Díky tomu ochrana dat zajistí, že se nedostane ten, kdo nemá tam, kde jsou přímo uložená.
Jenže nejen data, ale také samotné přístupové údaje, se posílají kdykoliv, kdy během připojení k internetu něco požadujeme. Jak se ale dosahuje toho, že po cestě nikdo data neodcizí?
Ochrana dat prostřednictvím šifrování
Jedinou cestou, jak se vyvarovat podobnému problému, je šifrování dat. To znamená, že se během jejich přenosu mění nejen jejich velikost, ale především podoba. Ta nejsou pro člověka čitelná a pro počítače jsou čitelná jenom za určitých okolností.
Pokud tak například čtete tento text, tak k vám přišel ve formě nesrozumitelného zakódovaného bloku, kterému byste rozhodně jako člověk nemohli rozumět.
Proč je to vůbec nutné?
Ochrana dat pomocí šifrování je nutná proto, že během připojení k internetu data proudí velkým množstvím uzlů. Na některých z nich by přitom ale někdo mohl „poslouchat“ vaši komunikaci. Jedná se o útok s názvem „Man in the middle“. To je pojem určený pro takové zařízení, které někde na dráze komunikace odposlouchává. Během připojení k internetu takových pokusů může být spousta.
Jak vůbec funguje šifrování?
Šifrování funguje většinou pomocí takzvaného veřejného klíče. Pomocí dvou klíčů, veřejného a tajného, se data zašifrují. Veřejný klíč putuje s daty a dá se i teoreticky odchytit. Při navazování připojení k internetu nebo komunikace v síti, ale poskytovatel dat a klient uzavřou „dohodu“, při které vykomunikují tajný klíč. A ten zná jenom klient a server, co odesílá data. Server tak pomocí dvou klíčů šifruje, a klient naopak dešifruje do podoby čitelné pro počítač a následně i člověka.