Internet v 90. letech: Když modem zpíval a telefon mlčel

V 90. letech jste si internet doslova museli „vytočit“. Připojení fungovalo přes telefonní linku pomocí zařízení zvaného dial-up modem. Tento modem převedl digitální data na zvuky, které se přes klasickou telefonní síť odesílaly k poskytovateli internetu. Proto to pískání, byl to skutečný zvuk dat! Až po desítkách sekund, kdy modem navázal spojení, jste mohli začít surfovat.

Surfování s přestávkami

Jedním z hlavních omezení bylo, že když jste byli online, nikdo se nedovolal na pevnou linku. A naopak, když někdo zvedl telefon, spojení se přerušilo. To vedlo k domácím sporům a důmyslnému plánování, kdy kdo může „na internet“. A pokud jste zůstali připojení moc dlouho, na konci měsíce přišel mastný účet, účtovalo se totiž po minutách jako běžný hovor.

Stránky jako z dnešního pohledu z PowerPointu

Internet byl v 90. letech úplně jiný, žádná videa, žádné sociální sítě, žádný YouTube. Stránky byly jednoduché, často plné textu a statických obrázků ve formátu GIF. Neexistovalo streamování, hudbu jste si museli stáhnout (a to trvalo třeba hodinu na jednu písničku!). Nejoblíbenější činností byla návštěva diskuzních fór, čtení zpravodajství nebo používání ICQ.

A přesto to bylo kouzelné

Byla to doba objevování. Když jste se poprvé připojili a otevřeli vyhledávač (Altavista nebo Seznam), měli jste pocit, že svět vám leží u nohou. Byli jste jedním z mála, kdo „má internet“, a to něco znamenalo. Ačkoliv vše bylo pomalé a neefektivní, technologie měla duši, slyšeli jste ji, sledovali, jak se stránka načítá řádek po řádku, a trpělivě čekali, než se objeví celý obrázek.

Když si technologie sedala ke stolu

V té době se internet teprve učil být součástí domácností. Počítač měl každý pátý, připojení bylo luxus a chytrý telefon byl ještě sci-fi. A právě tehdy se začala psát kapitola, bez které bychom dnes neměli Wi-Fi v kavárně, cloud, streamovací služby nebo chytrou ledničku. Devadesátky byly dobou, kdy se rodil náš digitální svět.